Nápadový paradox

25. october 2013 at 18:09 | Inna Centi |  Kniha myšlenek
Každý člověk má nějaká oblíbená místa, která mu nějak dodávají inspiraci, a kde dostává ty nejlepší nápady. Stejně tak má snad každý člověk i nějaké oblíbené počasí, kterého naladí na tu správnou nápadovou vlnu. Vesměs byste asi řekli, že nejlepší nápady lidé dostávají obvykle na nějakých fascinujících místech, která nenavštěvuj každý den, nebo jsou něčím výjimečná a pro člověka něco znamenají, za počasí, při kterém je dobře jak jeho tělu, tak i jeho duši, nebo je v nějakém směru neobvyklé. A asi je to i pravda, protože opravdu nevím, jak to mají ostatní, neb do hlavy vskutku nikomu nevidím. U mě je to ovšem jinak.

Stokrát můžu být naprosto odpočatá a uvolněná na Pohansku, někde v lese, kdekoliv ve volné přírodě, na zámku, na hradě, prozkoumávat nějakou starou půdu či sklep - nápad ale nedostanu, i když ta místa jsou má oblíbená, vždy ve mně vyvolávají velmi příjemné pocity a dělá mi radost tam trávit svůj čas. Stokrát může být i pochmurno a zataženo, může sněžit, může foukat vítr nebo být bouřka - ovšem nápad nedostanu i přesto, že takové počasí přímo miluji. Všechno je to krásné a pro mě naprosto dokonalé, ale pokud jde o nápady, jen výjimečně mě na takových místech nebo za takového počasí políbí múza.
Vlastně si někdy říkám, že si ze mě milé múzy rády dělají srandu, případně mě vytáčejí. Taky jak jinak byste si vysvětlili, že ty nejlepší nápady dostanete zásadně na tom nejnevhodnějším místě v tu nejnevhodnější chvíli? Totiž já se často snažím dojít na nějakou úžasnou melodii, kterou bych mohla následně rozvést do nějaké písničky. Jenže ty nejlepší melodie mě obvykle napadnou náhodou v noci, když už ležím v posteli a snažím se usnout, takže nemůžu zapínat ani počítač, kde bych si ji mohla poznačit, natož ještě hrát na keyboard a snažit se tu melodii na něco nahrát (nedejbože prostřednictvím počítače). Zazpívat ji samozřejmě taky nemůžu - zkrátka a dobře nemůžu dělat žádný hluk, protože nesmím nikoho vzbudit, což samozřejmě za takových okolností jaksi nejde. Ze stejného důvodu nemůžu ani rozsvěcovat světlo, díky kterému bych si melodii mohla zapsat aspoň na papír.
Jenže kdyby mě hezké melodie napadaly jen v posteli těsně před spaním… Vlastně si říkám, že pokud jde o múzy, asi jsou poněkud úchylné, neboť další místo, kde dostávám dobré nápady, je sprcha. A tam je už z principu jasné, že je myšlenka předem zabita, protože cokoliv se dostane do sprchy, vrátí se z ní mokré, což hraje v neprospěch papíru a jakékoliv elektroniky. A když vylezu ze sprchy ven, myšlenka odplave s vodou.
Ale třeba ty múzy ve skutečnosti úchylné nejsou, i když mám právo si to myslet; možná mě jen rády provokují. Totiž další situace, kdy mě jaksi múzy rády navštěvují, je totiž zrovna tehdy, když zrovna nejsem doma; když jsem kdekoliv, jen ne na místě, kde bych si myšlenku mohla alespoň stručně poznamenat. Stává se to zvlášť ve chvílích, kdy někam spěchám a nemůžu se zastavovat a uznejte, že na tom nic úchylného není. Jen je to hodno naštvání, což je ovšem zřejmě jasné.
Ovšem úplně nejbezmocnější jsem, pokud jde o nápady, ve snech. Moje mysl je uvolněná a otevřená novým idejím (a návštěvám múz), takže se někdy stává, že mě skvělé melodie, které by se daly rozvinout do pěkné písničky, a jiné dobré myšlenky napadají zrovna ve snech. Oproti tomu je i situace, kdy mě něco napadne těsně před spaním, vlastně ještě celkem vhodná a dá se s tím něco dělat. Jenže když mě něco napadne ve snu, ráno už si nepamatuji, co to bylo. Vím jen to, že mě něco dobrého napadlo, ale co to bylo, už vskutku nevím. Pokud už si někdy sny pamatuji, tak jsou to sny něčím naprosto šílené. Některé si dokonce pamatuji od malička až doteď. Ovšem pokud jde o nápady, které ve snech dostanu, tak ty si nepamatuji nikdy. Aspoň ne dost dlouho na to, abych je dokázala zaznamenat.
Stručně řečeno to tedy znamená, že mě múzy rády navštěvují v posteli, ve sprše, jen tak na ulici… A to tedy logicky vede k myšlence, že minimálně jedna z těch múz se zřejmě jmenuje Mathias a je z Finska (tohle se nesnažte pochopit - rozumět tomu budou ais jen řádně zasvěcení). Všechno by pak naprosto perfektně dávalo smysl. Nebo mám prostě smůlu a musím se smířit s tím, že jen málo opravdu dobrých nápadů dostávám v bdělém stavu doma ve chvíli, kdy s nimi opravdu můžu něco dělat. Možná se naučím meditovat - třeba to v něčem pomůže…
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 kirma-lee kirma-lee | 25. october 2013 at 18:36 | React

Máš múzu jménem Mathias :D No to mě podrž, já mám takový typ múz taky, a opravdu to máme zase podobné jako ty - sprcha, venkovní prostředí, alfa stav před spaním, snění - to jsou situace a místa, kdy mě toho napadá nejvíce a ne a ne si z toho něco zapamatovat :D Protože to prostě nejde :(

Jinak na svém mobilu mám aplikaci klavíru, bohužel je to moc malé, abych si to dokázala zahrát :D

2 Inna Centi Inna Centi | Web | 25. october 2013 at 18:41 | React

[1]: Naděžda se holt činí :-D
Právě proto jsem začala přemýšlet o tom, že bych se začala učit meditovat, když mě tak často napadají dobré malodie před a během spaní. Pomoci by to teoreticky mohlo :-)

Totéž má přítel na tabletu, ale i tak by mi to zatím nebylo moc platné, protože klavír/keyboard a tablet je přece jen poněkud rozdíl :D :-)

3 Zdebra Zdebra | Web | 30. october 2013 at 15:13 | React

Jako bych se v tom článku našla. Mám to hodně podobné. I když jen se psaním nebo jen programováním (i když ono je to taky psaní, ale kódu). A když si s sebou někam vezmu něco na psaní, tak nic ne a ne do té hlavy přijít. A nebo naopak: Hlava plná nápadů, ale napsání mi už dělá problém.

4 Inna Centi Inna Centi | 8. november 2013 at 19:27 | React

[3]: To tak mívám i s malováním. Teda pokud jsou napády, ale je těžší je zrealizovat i přes vhodné místo a dobu, tak je to většinou u malování. Ale obecně je to asi nejhorší u hudby a psaní - oproti tomu se i to malování dá často nějak podpořit.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama