Moje první setkání s Finskem

22. october 2012 at 17:59 | Inna Centi |  Kniha myšlenek
Nevím, kdo všechno z vás, co chodíte na můj blog, ví to, o čem se vám chystám napsat. Každopádně ať už o tom víte nebo ne, připadá mi jako dobrý nápad tomu jeden článek věnovat.

Bylo to někdy v době, kdy jsem ještě chodila na základní školu. Ta základní škola, na kterou jsem chodila, se účastnila (a asi stále i účastní) mnoha projektů, z nichž některé byly mezinárodní - například projekt Socrates.

Zrovna teď se mi vybavuje časopis, který jsme kdysi dostali (nevím, ve které to bylo třídě), kde bylo pár stránek věnováno projektu Socrates a pár stránek každé škole, která se ho účastnila - v rodných jazycích a anglicky. V tom časopise (ono bylo vlastně něco jako velký leták, ale letákem bych to nazývala jen stěží) byla i stránka se základními frázemi a pár slovy v jednotlivých jazycích - češtině, irštině, řečtině, francouzštině, norštině, angličtině (samozřejmě, když je to světový jazyk) a finštině.



Ale úplně poprvé jsem se s Finskem a finštinou setkala takhle blízko už někdy v páté třídě, kdy nás navštívila finská učitelka Katja (nebo možná Katia, teď si nejsem úplně jistá) a naučila nás zpívat písničku Väinämöinen. Doteď bych dokonce měla mít někde text, ale bohužel nevím kde - měla jsem ho založený v jedné knížce, ale když jsem ho tam před pár lety hledala, nebyl tam.

Taky si pamatuji, jak k nám přijely i finské děti. To bylo někdy v šesté třídě a byla to docela sranda v tom, že jsme měli v naší třídě nachystané lavice, skupiny a všechno (prostě jsme byli všichni perfektně připravení), ale jak přišli malí Fini (vlastně byli tak staří jako my), tak jsme tam většinou seděli jak pukavci a hleděli na sebe - respektive to bylo tak, že někteří se snažili něco dělat a komunikovat, ale v naší skupině jsem to suverénně narušovala já a Fini - já seděla a nic neříkala, Fini taktéž seděli a nic neříkali, a jediní aktivní, byli mí spolužáci, jenže na ně se finské děti dívali ještě podivněji než na mě, která jsem byla stejně jako oni naprosto potichu . Ale to musela být velmi vtipná podívaná (mně se kvůli tomu zarytému mlčení a divným pohledům zdáli straně nesympatičtí a nedocházelo mi, že já jsem s tím mlčením a divnými pohledy naprosto stejná ), protože stejně jako z nich, ani ze mě nemohl nikdo nic vypáčit - jako bych snad byla ve třídě taky cizí. A do toho tam poskakovaly všetečné spolužačky, které se snažily něco dostat z Finů (u mě to s postupem let téměř všichni vzdali) a spolužáci, kteří se bavili mezi sebou .

Pamatuji si ještě na slavnostní ukončování projektu, kdy přijeli učitelé z těch škol, které se projektu účastnily, někteří spolužáci ze školy vystupovali v krojích, z naší třídy visely vlajky a všude před školou pobíhaly davy dětí s papírovými vlaječkami v rukách - naší třídy byly svěřeny finské a irské. Teď bych při ukončování projektu reagovala asi tak, že bych se na Finy pověsila a úpěnlivě je prosila, aby si mě vzali s sebou do Finska .

A něco pro dokreslení atmosféry :

Erämaan Viimeinen

Kuolema Tekee Taiteilijan

Taikatalvi

Tumman Virran Taa

Rex Regi Rebellis (Finnish version)

Tequila (velmi oblíbená u nás ve třídě )
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Lena Lena | Web | 22. october 2012 at 18:08 | React

Já osobně bych se někdy ráda podívala do švédska možná tam i žila :)

2 Inna Centi Inna Centi | 22. october 2012 at 18:13 | React

[1]: Švédsko je podle mě taky krásná země (obecně všechny severské země se mi líbí), i když já mám pořád radši Finsko - skvělí lidé, úžasná muzika, nádherná příroda a tak dále :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement