První den ve škole aneb Jednou mi budou chybět

3. september 2012 at 15:39 | Inna Centi |  Dvanáctá komnata
Víte, jak je to vždy se vstáváním? Vždycky si řeknete "ještě pět minut" a vstanete třeba až na popáté. Tak u mě to tak v první školní den obvykle nebývalo (to vždy až pak). Jenže tentokrát se mi prostě povedlo vtát až fakt tak po půl hodině. Naštěstí jsem byla oblečená rychle. Jen byl problém najít kabelku, protože jsem si chtěla vzít jen mobil, pouzdro, klíče, studenťák a blok, jenže na tak málo věcí to bylo zbytečné brát si batoh, takže jsme tomu s mamkou trochu času obětovaly. No kabelku jsme našly, takže honem do školy, aby na mě zbylo místo.
Do školy jsem dorazila těsně před svými dvěma spolužáky, ale ve třídě jsem byla dřív, protože už jsem věděla, kde ji hledat. Stejně ji ti dva našli díky tomu, že se v půlce chodby otočili a šli za mnou. Bohužel, když jsem došla do třídy, zjistila jsem, že je mé místo už obsazené jedním mým spolužákem (tím, kvůli kterému věci, jako je tento článek, píši raději sem a ne na svůj původní blog). Vedle něj bylo samozřejmě volno, ale já a sednout si tam? Ani mě nehne! Takže jsem si sedla do lavice u dveří - byla tam jen jedna židle, ale tím líp - aspoň budu mít lavici celý rok jen pro sebe. Radost mi ovšem trochu zkazil fakt, že si za mě sedli dva hopeři - shodou náhod dva nejhlučnější lidi ve třídě. Ale budu doufat, že pokud budou hluční, nebo pouštět "svou hudbu", že mi budou nápomocná má nová sluchátka. Jinak jsem v dobré společnosti, řekla bych.

Postupem času přicházeli další spolužáci. A míst ubývalo, takže když přišel jeden z posledních spolužáků, a zjistil, že si bude muset sednout vedle toho, vedle kterého jsem si odmítla sednout já, nahlas zaklel, ale nic jiného, než sednout si do lavice za ním, mu nezbylo. Leda by si sedl rovnou vedle něj. Chvíli po něm došel jeho kamarád - scénka se opakovala. Samozřejmě někteří nešli na svá místa, ale rovnou za kamarády, aby si pokecali, takže to nakonec dopadlo tak, že na jednoho mého spolužáka zbylo už jen jedno místo (a vy víte jaké). Jenže on to vyřešil chytře - vzal si židličku z lavice spolužáka, kde už odmítli sedět mí dva spolužáci a já, a přesunul si ji do první lavice uprostřed, kde židličky chyběly. Tady je alespoň vidět, jak moc "oblíbený" ve třídě je. Ale já netvrdím, že bych byla nějak oblíbená, jenže já se aspoň nesnažím všechny otravovat. Stejně si myslím, že očekával, že si na to místo (kde už jsem mimochodem seděla minulý rok) sednu i přesto, že si tam sedl on. Jenže i s ostatními jsem se shodla, že vedle něj sedět, je za trest.
Když začala hodina a přišel učitel začaly vtípky - jeden za všechny:
První spolužák k učiteli: "A kdy dostaneme rozvrh?"
Druhý spolužák odpověděl: "Pod stromeček"
Chápu, že se to asi moc vtipné nezdá, ale takhle to prostě nevyzní stejně, jako t vyznělo v tu danou chvíli.
Ovšem nejlepší to bylo o přestávce - spolužák jménem David šel něco vyhodit do koše a jeho kamarád Michal mu vzal propisku a házel s í proti oknu (vždy mu ji někdo hodil ven). David si toho samozřejmě všimnul, nadával a šel na tabuli napsat "Michal je blb", ale druhý spolužák pokračoval - snažil se propisku prohodit oknem. Samozřejmě se mu to nedařilo, protože okno bylo otevřené jen malinko, takže se ho ostatní ptali, proč to nevyhodí jiným oknem, ale on odpověděl, že mu (svému kamarádovi Davidovi) chce dát šanci. Jenže co se nestalo - ona ta propiska tou úzkou škvírou nakonec fakt proletěla. Druhý spolužák samozřejmě začal nadávat a taky k tomu "Michal je blb" připsal "dablovaný" (asi chtěl napsat spíš "tuplovaný"). Nakonec se i jemu, jak byl naštvaný, povedlo vyhodit tím stejným oknem i propisku spolužáka Michala, takže venku skončily dvě propisky. Dobrý začátek na první den. Ale větší sranda byla, když po Michalovi David ještě naoplátku hodil kus rohlíku se šunkou - na to ho Michal vzal, dal tek kus pod Daidovu mikinu a vší silou do ní uhodil, takže si asi dovedete představit, jak ta mikina vypadala. Nakonec se rozjela rohlíková bitva, kterou zastavilo až zvonění na hodinu. Spolužáci a tyhle jejich vtíky, hovadiny a podobně mi fakt budou jednou chybět (až na toho jednoho, s prominutím, debila, kvůli kterému to nemůžu napsat jinam než sem). Škoda, že už tento rok budu maturovat...
Nicméně jedna věc mě fakt děsí - praxe. Každé dva týdny budeme chodit do firem, které si vybereme, normálně pracovat. A já jsem na IT, to se přiznávám, fakt dřevo (protože jsem nepozorná a nešikovná) Jediné, co nepokazím, je grafika, takže mojí poslední možností, je poprosit někoho, jestli by mi nepomohl najít nějakou firmu, která s grafikou pracuje. Ježíšmarjá, to bude pohroma, jestli nic nenajdu...
A děsím se toho, co mě čeká zítra ("Kde má naše škola zataceně posilovnu!?"). Ale aspoň máme třídu blíž ke skříňkám...
 

2 people judged this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement