Jiskry navždy vyhaslé a ztracené v nekonečnu tmy

10. september 2012 at 18:19 | Inna Centi |  Kniha myšlenek

Jednou z věcí, kterou jsem se od většiny dětí vždy lišila, byla touha nevyrůst. Sice jsem si přála, aby mě dospělí brali víc vážně, ale nikdy jsem si nepřála vyrůst, abych mohla dělat věci, které můžou dělat jen dospělí. Nikdy jsem na tom neviděla nic zajímavého - mně úplně vyhovovalo bezstarostné dětství (když pominu učení, domácí úkoly a podobně). Teď bych se zase ráda vrátila do dětských let, protože mi mnoho věcí hodně chybí. Například houpačky - teď si připadám opravdu hodně podivně už jen při představě, že bych si na houpačku jen sedla, protože přesně tuším, jak by se na mě někteří dívali (byť v tomto mám přece jen trochu výhodu díky tomu, že jsem docela malá, takže si někteří myslí, že jsem mladší, než ve skutečnosti jsem a navíc se obvykle nelíčím). Co na tom, že můžu dělat "dospělácké" věci, které mě nikdy nezajímaly? Protože "I want my tears back!" ("chci své slzy zpět", což je samozřejmě metafora). Když si zase uvědomím, co všechno ztrácím každým okamžikem svého života, je mi do pláče.

Velice, snad nejvíce ze všeho, mi chybí ten dětský úžas, se kterým jsem viděla svět. To, že jsem všude a ve všem viděla něco magického, co neviděl nikdo jiný. To, že obrazem mé fantazie nebyla tehdy hudba, obrazy a příběhy, ale navíc i dětské hry. Čas strávený ve světě panenek. Čas strávený daleko od reality, která pro mě byla strohá. Sice jsem si některé ideje ze svého dětství uchovala, ale v jaké formě? Nevinné slovní obraty jsou pro mě teď mnohdy spíš kouřem špinícím vše, co mu přijde do cesty, jako je to u ostatních lidí, kteří odrůstají nebo už odrostli dětským hrám. A jiné věci uchovat ani nemůžeme. Přesto mám pocit, že jsem ještě jedna z těch šťastnějších, protože ještě stále vidím svět jinak než většina mých vrstevníků a i chováním mnoha lidem v mém okolí často připomínám dítě (byť dojem ostatních může být samozřejmě jiný, to uznávám). Přesto ještě stále vidím krásu v některých věcech, ve kterých vidí něco úžasného snad jen děti a blázniví snílci jako já (jak to teď po sobě tak čtu, vidím, že se poněkud chvástám - za to se omlouvám). Bohužel už to ale není to, co to bývalo dřív…
Jak mi ale chybí vůně a všechna ta světla prosinců. Chladný vítr prohánějící se v polích u domu, kde jsem vyrůstala. Stříbrné zimy mého dětství. Moje drahé, dnes už mrtvé, světy…
Přesto je mi jasné, že se tím nemůžu zabývat, protože stárneme všichni. Bohužel a zároveň naštěstí si ne každý uvědomuje, co se ztrácí ve tmě s každým pohybem vteřinové ručičky. Je ale škoda, že musejí vyrůst i ti, co si to nikdy nepřáli - ti, co si uvědomovali, jakou cenu má dětství, ještě mnohem dřív, než vůbec dospěli - ne jako většina lidí, kteří si cenu dětství uvědomí až dlouho po tom, co jej ztratí.
Proč musejí všichni přicházet o iluze? Proč není žádná říše Petra Pana? Nebo snad je a já o ní pouze nevím? Ale ano - ona říše Petra Pana vlastně skutečně je. Jen jinak, než ji známe z knihy, což je zároveň škoda a zároveň poslední zbytek naděje - říše Petra Pana je v nás a jen my ji máme ve svých rukou; jen my ji můžeme zachránit před zlým kapitánem Hookem - pouze my ji můžeme zachovat. Je to ten poslední zbytek dětské nevinnosti v nás. Vždyť jsou i dospělí lidé, kterým se ji povedlo zachránit - lidé, kterým aspoň čas od času vidíte v očích zářit dětské jiskřičky, což dává naději. Lidé, kterým v očích stále vidíte hřejivé záblesky dětských let…


A když už jsem zmínila písničku I Want My Tears Back, možná byste si teď mohli přečíst její text, protože by vám toho možná docela dost napovědělo…
 

3 people judged this article.

Comments

1 streetqnektarinka streetqnektarinka | Web | 10. september 2012 at 18:30 | React

moc hezký článek :-)

2 Nancy Black Nancy Black | Web | 10. september 2012 at 18:31 | React

Máš pravdu. Taky nechápu, co ostatní viděj na dospěláctví tak úžasnýho. Nikdy neříkej, že Země Nezemě neexistuje. Protože jo, jednou tě tam vezmu. A dítětem  můžeš být do konce života.

3 Inna Centi Inna Centi | 10. september 2012 at 18:39 | React

[1]: Děkuji :-)

[2]: Já věřím, že Země Nezemě existuje - ať už v nás, nebo snad kdekoliv jinde ;). I když v nás je určitě - záleží jen na tom, jestli ji dokážeme zachránit. Někteří ji bohužel zachránit nechtějí a radši ji nechávají pomalu zemřít. Ale já dítětem zůstanu - už jsem se dávno rozhodla a měnit to nebudu ;) :-)

4 kirma-lee kirma-lee | Web | 12. september 2012 at 19:47 | React

To, co cítíš, je dar, který už dnes nemá jen tak někdo. Podívej se na dnešní děti-chlastají, kouří, holky se zmalovávají... je to šílenost. Pak si možná najednou uvědomí, že ztratili dětství. Navíc jsem typický příklad toho, že jsem tak trochu o svý dětství přišla.

5 Inna Centi Inna Centi | Web | 13. september 2012 at 14:09 | React

[4]: Ono to tak je, že když se v dětství někdo snaží být až moc "dospělý", tak si to uvědomí, ale až když už je pozdě. Často vídám, že zvlášť těm, co se snaží rychle dospět, nakonec dětství chybí a litují toho, že si jej neužili. Já si němůžu stěžovat - i přes pár nepříjemných věcí jsem měla dětství pěkné. Jenže mně to chybí tak jako tak.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement